Neviditelný Číňan v neviditelném plášti a v neviditelných botičkách

Šli čtyři chlapci lesní pěšinou. Jeden byl námořník a vozil rýži z Číny, druhý byl krejčí a třetí byl švec. Čtvrtý snad ani žádnou práci neměl, byl to jen takový prázdný mluvka a uměl mluvit leda o sobě. Jak tak jdou, jdou, náhle kolem kráčí Číňan. Pestře vyšívaný plášť mu vlaje a krásně se mu lesknou botičky.
„No ne, Číňan! Co tu asi pohledává Číňan?“ podivil se mlčky námořník. Hned si všiml šikmých očí, jaké vídal v Číně.
„Ach, to je úžasný kabát!“ povzdychl si v duchu krejčí. „Copak je to za střih? A ty výšivky!“
„To jsou botky! Ty se ale lesknou!“ napadlo okamžitě ševce. Mluvka si nemyslel nic a žvanil ostošest.
Uplynula chvilka a námořník se kamarádů zeptal: „Co myslíte, kampak asi šel ten Číňan?“
„Číňan?“ řekl vyjeveně krejčí. „Kde by se tu, propána, vzal Číňan? Ale viděli jste ten překrásný plášť?“
„Plášť? Co to meleš o nějakém plášti? Já o žádném plášti nevím, zato jsem viděl moc parádní botky,“ rozněžnil se švec.
Mluvka na ně hleděl s otevřenou pusou.
„Braši, co to vykládáte? Nechytá vás fantas? Jaký Číňan? Jaký plášť a jaké botky? Já přece šel celou cestu s vámi a neviděl jsem vůbec nic!“

:)Poučuje to o životě a našich mezilidských vztazích...a tímto bych chtěla poděkovat Albusce nejen za tento krásný příběh, který jsem díky ní pocyhtila, ale i za to jaká je!:):-*