Jedničky jsou fajn.

Zjištění, že jsem sem naposledy psala 11.1.2010 mě šokovalo. A zároveň jsem byla fascinována, co jsem před těmi 10-ti měsíci plodila za myšlenky... Čímž se dostávám k tomu, že nějakým zvláštním řízením osudu jsem se rozhodla si sem opět vypsat duši. 1.11.2010. Osud .)

Normálně bych asi nahodila nějaký status vypovídající o "What's on your mind?", ale tentokrát z toho fb vynechám.
Dva hlavní důvody? - Problémů a myšlenek je moc a můj brainstorming by takový status nemusel přežít či unést; A po přečtení toho příspěvku z ledna jsem si uvědomila, jak cenné je pro mě vzpomenout si na něco z minulosti, jak mě to pobavilo i rozesmutnilo... A že až se zde třeba zjevím opět za rok, budu si moci přečíst svůj život dávno minulý, zhodnotit, co a jak mě ovlivnilo či které věci se (ne)změnily. Ale teď už k věci.

Za tu dobu, co jsem nechala vody blogu v klidu stát, se změnilo opravdu hodně. Začala jsem pít kafe, poznala až moc nových lidí, zamilovala si doutníčky, našla si přítele, víc se učím a víc alkoholuji a vzájemně se to nevylučuje, od prázdnin si počítám kalorie a z touhy zhubnout, což se i celkem povedlo, se nakonec stala záliba ve vybírání zdravého a málo kalorického jídla (vážně, se mnou jít nakupovat jídlo je na několik hodin, čtu složení a hodnoty na všem), z bílé jsem se přebarvila na černou, objednala se k psychologovi (čirou náhodou na dnešek, ale jelikož jsem si na dnešek i nenaplánovala zánět močového měchýře, ležím místo toho doma s antibiotiky a děsí mě počet prášků na mém stole) a udála se spousta dalších drobností, které mě ovlivnily tím či oním směrem. Jen jedna myšlenka je však tak neodbytná, že kvůli ní trávím hodiny na internetu a dny uzavřená ve vlastní hlavě.

Škola. Resp. má budoucí, vysoká škola. Celou základku jsem byla přesvědčená, že budu herečka. Pěkná, neškodně naivní idea. Na konci devítky se to zlomila a já se - na dlouhou a stále trvající dobu - nadchla pro lingvistické záležitosti typu překlad či tlumočení. Před rokem se k tomu přidala neutuchající touha studovat v Anglii. Tak neutuchající, že bych se tam spokojila i s VOŠ Kadeřnickou či tak něco xD. To ale bylo nedávno rozmetáno na kusy, kdy jsem se o studium v zahraničí začala zajímat důkladněji a odhalila jsem cenové poměry. Něco takového si já ani moje rodina prostě nemůžeme dovolit. Což mě uvrhlo do rozsáhlé polemické deprese. Upnula jsem se totiž ke svému snu příliš naivně a přespříliš pevně, čili teď, když se mi budoucnost "zhroutila", jsem byla gymnazista ve třetím ročníku který nemá tucha, co se životem, jelikož je silně antivlastenecký a nedostatečně bohatý.

Shoda okolností mě dotlačila až ke zvýšenému zájmu o Univerzitu obrany v Brně. Voják... Vždy jsem poněkud tíhla k záležitostem ohledně zbraní, výcviku - však jsem taky hrála a zamilovala si airsoft, a to vášnivě. Pokud bych si navíc zvolila obor Letový provoz, měla bych slušnou šanci stát se pilotem, což mě uchvacuje. Jako jediná VŠ v republice navíc necivilním studentům platí plat, stravu i ubytování, čili bych prakticky neměla problém s "přežitím", i přes rodinné finanční podmínky. A dokonce bych přežila i to odložení emigrace do VB. Co mi tedy vadí? Závazek k armádě. Ten pocit připoutanosti a nutnost sloužit armádě ještě nějakých dalších pět let po ukončení studia. Matematika. Snad každý vojenský obor ji vyžaduje a to v nemalém množství. A to já, s absencí citu pro techniku a logiku, nemám šanci zvládnout. Konec jiných ambicí. Do Anglie bych se podívala jen kdyby mě tam vyslali. Neměla bych čas někde zpívat a prosazovat se jako zpěvačka. Měla bych přesně vytyčenou cestu a i když to doživotní zajištění zní nádherně, nejsem si jistá, jestli jsem tip, co touží po jistotách.
Což mě dovádí k závěru, že se nakonec budu muset "spokojit" s nějakou filologií kdesi v mnou nenáviděné ČR, bez jasnějších vyhlídek, kam mě to povede a bez cílů, kam chci, aby to vedlo. Pozitivismus poněkud selhal. Ale toť je důvod, proč sem vše píšu - třeba už se tomu za rok jen zasměju, jelikož budu šťastně přihlášená na vytouženou školu a... Keep dreaming .).

Olala!

Cosi...

Dlouho jsem tu nebyla. Momentálně přežívám na facebooku. Dosud byl tohle takový můj malý netový deníček, jenže s fcb vše vzalo za své. Teď se opět vody uklidňují a já se rozhodla sem něco malinko přidat. Jak si teď vlastně žiju?
Za tři dny mi bude sedmnáct. Všude rozhlašuju, jak budu velká holka :D Ani nevím. Moc to nemění. Informace v rodným listě jsou mi v podstatě ukradené, svůj život řídím prakticky podle školy. Kdy ji skončím, kdy nastoupím vejšku, prostě nové etapy života. Přesto, určitý mezník to je. Poslední rok "dětství" dle zákona. Je trochu na hlavu, že všude musím platit jako dospělý, chovat se jako dospělý a leckdy odpracovat víc než ti starší, ale nic za to nemám a hlavně se ke mně nikdo jako k dospělému člověku nechová. Maličko smutné ^^ ale nestěžuju si. Nemám na co. Vlastně bych polsední cca půl rok zhodnotila jako njelepší mého života. Tak nějak jsem se konečně našla (jisté stagnace u mé rozčtvrcennosti asi budou pořád xD), užívám si seč to jde života, rozšířila jsem si obzory i oblast přátel, našla někoho, kdo ve mně pomaloučku polehoučku probouzí nějaký to srdeční bušení... Ale vážně jen zatím postupně :D
Škoda jen školy. Zhoršuje se to se mnou. Už se modlím za trojky... A stejně tam nějaká ta čtyřka bude. Nevím, kde je chyba. Teda, jistě že ve mně, ale jak to napravit? Většina mých nejlepších přátel kvílí, když dostane dvojku, nebo tu jednu trojku, což už je u nich pomalu horror. Já se cítím nehorázně... hloupá. Skoro debilní xD...
Což mi připomíná - nevíte někdo, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem? Vím, že jeden dopuje prášky, druhý si pokecá... A ještě jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kolik chce ten "kecací" peněz. Děkuji :) xD
Jinak se mám prostě perfektně. Proč se tu teď tedy vypisuju a asi nezním nijak... Nadšeně ze svého amazing života? Něco mě chytlo, asi zimní splíneček xD. Chtěla jsem si jednoduše sepsat a setřídit věci, aby bylo líp. Není :D ale bude. Jednou určitě ^^.

Mimochodem, pro odlehčení, musím se podělit s pár citáty a motty, které mě zaujaly...
> I almost gave in to positive thinking but sarcasm came to rescue.
> Do not argue with an idiot. He will drag you down to his level and beat you with experience.
> Když ti srdce chátrá, znič chlastem i játra...
> Fighting for peace is like fucking for virginity.
> No brain - no pain.
> Kdo se plazí, nezakopne.
> Říká se, že student musí vědět vše; asistent vše co je v knihách; docent, kde knihy jsou a profesor, kde je docent.
> Do not judge book by its cover.

Ende šlus xD Zas někdy... Při splínečku, či vínečku... ;)

Klapka: Kdy zemřu - podruhé

Ano, vůbec zde teď poslední dobou nepíšu. Nemám na to čas ani nějak chuť, už mě to svěřování se blogu přešlo :D Každopádně, mám tu věc, se kterou bych se chtěla podělit, protože mě pobavila...
Takřka úplně přesně před dvěma lety jsem si dělala trest "Kdy zemřeš?". Vyšlo mi sympatické číslo, 91 let. Nyní, před chvílí, jsem si test udělala znovu a výsledek je...

...3 roky dolů. Chvíli jsem si tak počítala, a kdyby to se mnou dál šlo tímhle tempem z kopce, dozvím se ve svých 44, že už mám jenom dva roky. Super, ne? :D Každopádně, osmička je prý číslo přinášející štěstí, tak třeba mi vážně ten plán s nesmrtelností vyjde ^^.

Možná se zase někdy ozvu. Novinek by bylo dost.

Organizační schopnosti u bodu nula

Chtěla jsem, vážně hrozně moc, napsat něco o Anglii, ba jsem si v Anglii i dělala poznámky ze dne na den do mobilu, abych na nic nezapomněla, ale... Náhle se mi nechce. *mlátí svou lenost* Určitě to sem někdy přepíšu, ale kdo ví, třeba to bude až další prázdniny, jak se tak znám xD.
Každopádně, jakožto jediný koukatelný program, když nepočítám tunu nekonečných seriálů večer, byl sportovní kanál s ničím jiným než Wimbledonem, takže jsem nechyběla před obrazovkou u vyhlašování a... Chudák Roddick. Já mu to tak přála a on se tvářil tak smutně (ale slušelo mu to xD).
Od 27.7. je Celokonoží tábor (hromada otaku) na turistické základně Ochoz u Konice. Je to... kdesi... Velice blízko Oloumouce, okres Prostějov, nemýlím-li se. Těším se tam a pokud mi všechno vyjde tak, jak má (jakože určitě ne, protože jsem pitomá a neumím si nic zařídit xD), pojedu asi o den dřív k jedné kamarádce, bydlící blízko Brna, a pak odtamtud vyrazíme společně. Ale ona o tom ještě neví, to je právě ten zádrhel xD. Né, že bych si myslela, že by nechtěla, abych u ní oxidovala, po tom samozřejmě touží každý *ech, radši mlč xD*, jde ale samozřejmě o její rodinu. Jen tak se náhle k němu nasáčkovat... To se musí dopředu projednat, navíc, když mě její mamka nezná, a já neznám jí :) *a to je přesně to, na co pokaždý zapomenu, když ji vidím na icq! ... Zabte mě.*.
Taky mi konečně můj milovaný doktor sundal rovnátka. Ty zuby jsou nějaké... velké xD. Nemůžu se zbavit dojmu, že s rovnátkama to bylo hezčí, ale je možné, že si na ten pocit volnosti budu muset teprve zvyknout.
Moje historie vlasů má dlouhé a záživné trvání. V Anglii se mě ještě k tomu teď chytla nové myšlenka - ta odrůstající žlutá blond, co mi trůní na hlavě, už mě nebaví a půjdu na... bílo. Ano, zbláznila jsem se. Uvidíme, co z toho vyleze. Příští týden výsledek uvidíte na facebooku nebo mooožná i tady. Hurá? xD
Mějte se krásně, skládejte básně!

(Žlutá, žlutá,
jakážto barva krutá.
Odrůstá a neposlouchá,
půjde hned na barvu ducha!

Bílá bělejší,
vlasy čistější.

Ehm... *zkrat xD*)

London´s burning, London´s burning...

Zítra v půl jedné odlétám z Prahy do mé nejoblíbenější země, Velké Británie. Konkrétně do Londýna, kde pobudu až do 10.7. S kamarádkou, k její sestřičce :). Konečně nějaká pořádná dovolená a bez rodičů! Potřebuju to jako sůl. Poslední dobou je doma méně a méně dýchatelno...
Každopádně, zpět k tomu báječnějšímu tématu. Když řeknu, že miluju Anglii, bude to ještě slabé vyjádření toho, jak jsem na týhle zemičce fixovaná. Skoro se cítím, jako bych se vracela domů, tam, kam patřím. Ale mým hlavním předmětem zájmu je teď... Letadlo! Ano, já ještě nikdy neletěla a jsem na to strašně zvědavá. Prý mě Péťa možná pustí i k okýnku xD. Zatím ale ani nic necítím, žádnou cestovní horečku, strach, těšení se, nic... Ba jsem si tady vesele něco psala na počítači a málem zapomněla, že mám balit! :D Spokojila jsem se s připravením si několika kusů oblečení. Však mi kufr neuteče... (A letadlo neuletí, že, slečno naivní?)

Víkend byl více než zajímavý, ale nemám nějak náladu se o tom rozepisovat víc. Prostě v pátek jsem byla na takové ex-třídní garden party, která se povedla a v sobotu jsme s ještě pár lidmi slavili hned dvoje osmnáctiny. Bylo to super a následky si domyslete sami xD.

Mějte se tu všichni krásně a užívejte si prázdniny po svém ;). Já letím. Hell yeah! Bye xD

Na zahřátí...

Páni, právě jsem zjistila, že jsem naposledy publikovala před čtrnácti dny... To to vážně tak uteklo? :D Stalo se toho hodně, velice hodně moc... Bohužel si teď vzpomenu jen na málo věcí, takže se asi nic nedozvíte, já si sem vlastně jen tak píšu, abych se do toho zase dostala a mohla pokračovat v psaní svého internetového dneíčku jako blázen největší, vzhledem k tomu, že si to může kdokoliv přečíst xD.
Zítra bude nabitý den. Tedy, do školy sice nejdu, čistě proto že je sportovní den xD, ale až se vzbudím, bude tak čas abych šla za kámošem pro dvd s jedním anime Ergo proxy, načež se odebéřu na rozezpívání ke koncertu, který zítra mám. Poté, co si odzpívám svoje, naskočím do auta ke kámošovi a ještě s Rikou pojedeme bruslit. Po návratu nevím, jak to stihnu, ale od osmi jdu do kina (Terminátor, nevím, o co jde xD) s bráškou, nevídaná to věc, a jeho kámošem, což je vídaná věc :D. Jen doufám, že mi to ti dva zaplatí, protože já jsem chudý student, samozřejmě.

Dneska jsem zkoukla film Sweeney Todd. Vážně slušnej horor, i když teda podle mě to horor samozřejmě není, mě to přišlo vtipný xD. Ale tak krsáně nafilmovanou smrt už jsem dlouho neviděla... Myslím tím realisticky. Například když tam podřezával všem krky, či při scéně kdy jedna dáma přímo na kameru uhořela v peci. Ty filmové efekty jsou lepší a lepší! :D Líbilo se mi to, byl to styl Tima Burtona, hrál tam Alan Rickman a Johnny Depp, tak co si více přát ^^.

Už jsem zase líná psát, tak... Někdy příště, zlatíčka. TE.

P.S. Nééé, dokoukala jsem Futuramu a nevím, co budu dělat bez Bendera! xD

God is a DJ (so please change the music xD)

Dnes jsem se venku dobře bavila s jednou šílenou partou otaku xD :) Bylo to sice narušeno nepříjemným zjištěním, díky čemuž jsem lehce zmatená, ale naštěstí je můj mozek odolný na jakékoli nechtěné přemýšlení, takže jsem se rozhodla to neřešit, nechť vše nějak dopadne! :D
Začala jsem psát novou povídku... Chtěla jsem se nějak vypsat, ale neměla jsem múzu. Tak jsem to vypotila a výsledek je neobyčejně strašný xD. Ráda bych to ale dopsala... Bůhví, kdy zase budu mít podobnou náladu :).
Zaujal mě airsoft (snad se to tak píše). Byla by to konečně příležitost splnit si svůj sen a moci beztrestně střílet do lidí (eh xD), získat alespoň nějakou kondičku (vše je zlepšení od mé nynější pozice "nula") a alespoň ze sebe zkusit udělat trochu praktického člověka a ne typicky městské dítě, za které se považuji (ač na tom mezi vrstevníky ani omylem nejsem nejhůř xD). Tréninky těchto "érsofťáků" probíhají pod velením mého kamaráda, tak bych se určitě někdy šla ráda mrknout.
Zmínka o nějaké aktivitě mi připomíná včerejší návštěvu taiba (aerobik spojen s boxováním krát námaha na entou xD). Bylo to... Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, hlavně konec byl perfektní, kdy jsme dělali jen klidné pohyby, ale fakt, že jsem v prostředku tréninku umírala a posilovací cviky pak už nedokázala ani dělat, je pro mé ego asi moc. Kéž by se kondička dala koupit :D.
Taky bych se ráda podělila o jedno youtube video. Už o něm vím dlouho, až teď mě však napadlo to sem dát. Možná ho znáte, pokud ne... Stopro se podívejte ;). Je trochu delší, stojí však za to!

Sport, film a... é, díky? :)

Dneska jsem byla s jedním klukem venku. Na bruslích! Na Benďáku. A dala jsem tři kolečka!!! xD (odpovídá cca 6 km) Na mě neuvěřitelný výkon, můj nový osobní rekord (i když ten padl už po prvním kolečku, eh...). Jsem na sebe hrdá, i když jsem to třetí dojížděla s jazykem na triku (půjčeném triku xD). Suprově jsem se bavili, ať už pomlouváním plešky trenéra fotbalistů nebo vzájemným milým úsilím shodit se do té velice čisté vodičky... Ano, myslím Benďák xD. (pro neznalé: vodní nádrž, kde dělají potřebu psi, hynou ryby a koupou se ci... prostě se špinavou vodou *peace*)
Na programu dne pak bylo jít do kina, i když jsme ani jeden netušili, co dávají. Nakonec plakát ukázal, že buď půjdeme od půl šesté na "Znovu 17" (se Zacem Efronem, no nekupte to xD) nebo od osmi na Star Trek. Shodli jsme se, že fanoušci star treku jsou nebezpečnější, tak jsme radši šli na Znovu 17 pomlouvat Efrona. Fanynkám se ubráníme xD.
Co říct... O filmu vím jen to, že to dopadlo happy-endem a nejlepší byly stejně reklamy xD. Nasmáli jsme se slušně a vzhledem k tomu, že za námi sedělo v součtu tak okolo 6 lidí, ani jsme si nenadělali moc nepřátel :D.
Den ještě skončil pro mě typickým chaosem, kdy jsem při nástupu do autobusu, marně držíc brusle podléhající zákonům gravitace, hledala ve velice přeplněné kapse průkazku, a když jsem jí konečně našla, zjistila jsem, že už mi neplatí xD. Tak jsem zacálovala 17,-. Vydřiduši, já pamatuju časy lístků za pět korun!
Moc povedený den, jsem za něj ráda, i když jsem se obávala, že bude pršet [tedá, taky že pršelo, ale jen když jsem se táhla s bruslema ke kamarádce, abych jí popřála k narozeninám a půjčila si od ní pinzetu xD (dárek a bavení se proběhlo už předchozí den ;)), pak už byl nádherný slunečný den].
Aneb, když si dva blázni vyšli na výlet... xD

Dear diary...

Jsem líná cokoli psát, ale vzhledem k nabitému víkendu asi dlužím alespoň krátký zápisek toho, co se na Zásadě u Kadaně při příležitosti srazu otaku tento víkend dělo... :D

Už ve vlaku bylo veselo. Asi 10 lidí se snažilo narvat do jednoho kupé. Nakonec se jich tam dostalo 9, ale aby nebyl jeden kluk na chodbičce sám, po chvíli se tu úzkou chodbičku rozhodla zablokovat tak jako tak většina otaku xD. A nastoupili další ^^. V Kadani jsme čekali na odvoz většiny zavazadel (luxus) a dlouhou chvíli si každý krátil jinak... Ať už běháním v kruzích, zkoumáním okolí (Kadaň je... zajímavá! xD) nebo snahou fotit - až nepříjemně často se jim to povedlo u mě. Pak jsem se vydali na dloouhou strastiplnou cestu, až jsme byli tam xD.
Hrál se poker, stolní fotbálek, venku pak airsoft, nějaké ty hry, každý dle svého gusta zkoumal okolí nebo šel na houby (nebyly xD). V sobotu konkrétně jsme se šli koupat, é, pardon, jsme šli na výlet na véliký kopec Úhošť zrovna když lilo jako z konce, nejvyšší - a samozřejmě mokrou - trávou a nepřístupným terénem (nepřístupným jen pro sraby, kdo se bojí trnů? xD), a pak si ještě zájemci vylezli na vysoký stožár (ne, nebyl to sloup vysokého napětí), kde byl ohromný výhled. Sice jsem myslela, že z toho žebříku spadnu, jelikož z mokra a lehkého větříku jsem měla prokřehlé prsty, ale stálo to za to ^^. Co na tom, že jsme v botech čvachtali a mě uschly až v pondělí, nebo že se oblečení dalo ždímat? Nikdo - pokud vím - nenastydl a byla to vážně zábava (hlavně chůze s Rikou po silnici - kompletně mokré a v nepříliš... moderním ohozu xD - a po projetí auta kolem nás úvaha: Asi vypadáme jako socky. Velký socky. xD).
Ten víkend jsem si užila a moc za něj všem děkuju :).

Včera jsem měla další zvláštní náladu, tentokrát jsem se z ní ale nevypsala do písničky, nýbrž do povídky. Potřebovala jsem to jako sůl, už jsem přes 14 dní žádnou nenapsala xD. Jsem s ní spokojená, ale vadí mi, že nejsem schopná ke své načaté, vtipné (rádoby) a parodující povídce dopsat další díl. Opouští mě snad můj vtip? Nebo se mi to mění a teď pro změnu už nezvládnu psát vtipně a dám se na dráhu seriózního tragéda? xD

Kamarádka má v neděli narozeniny a já se rozhodla, že jí nakreslím obraz, respektive portrét její oblíbené postavy z anime. Už ho mám předkreslený, na plátně modrou akrylovkou, ale jsem líná to vystínovat. Držte palce, prosím xD.

Zítra mám zkoušky ze zpěvu. Fakt, že neumím text, je znepokojující. Tedy, mě to samozřejmě neznepokojuje, já jsem smířená s životem i písní Amsterdam xD, ale myslím, že učitelka by nemusela být nadšená. Asi se na to podívám.

S kamarádkou jsme probíraly kluky (její xD) a já se dobrala ke zjištění, že se mi líbí tři, všichni by s mou nabídkou na schůzku teoreticky při kupě štěstí a zářivém úsměvu mohli souhlasit xD ale já nejsem schopná je oslovit, za což si nadávám. Jsem snad v páté třídě? Mám jim poslat poštou vzkaz: Budeš se mnou chodit? Zakroužkuj Ano Ne? xD Vrr, proč musím mít odvahu jen ve chvílích, kdy jsou se mnou moji přátelé (nebo když se probudí ego numero tres)... S tím bych taky měla něco dělat. Nebo mi třeba uteče nějaké to štěstí... či dokonce láska! *nezná xD*

Pěkný den, umění zdar!

Víkendy

V poslední době se toho nic moc neděje, prostě jsem spokojená (i když mi opět rozcupala sny a fantazii na malé kousíčky máti, ale už jsem si zvykla. Skoro xD, takže se mi teď nepíše moc dobře, ale něco napsat chci). Zítra jdu ke kadeřnici a chystám se na to jako na událost roku, bude to velká změna! xD Jestli to nedopadne příšerně, ale jenom děsně, podělím se tu pak s nějakou fotkou.
Vlastně, má paměť opět vynechává - novinky přeci jen mám! xD
Minulý víkend jsem byla na chatě na jakýmse skoro-sraze bývalé třídy, kde bylo deset lidí, z nichž dva byli jen netřídní doprovod -.- Jsme vážně "skvělý" kolektiv, ale já si nestěžuju, každý se díky tomu víc odvázal a všichni se bavili se všemi. Trochu se bojím sem napsat nějaké zážitky, jelikož vím, že můj blog čtou lidé, v jejichž představách jsem pravděpodobně slušné děvče xD. Ale nechci ochuzovat, takže pár drobnůstek...
Kamarádčin bráška si na balkoně, s vědomím rodičů, pěstuje trávu. Nevím, jak je to možné xD, ale budiž. Ona kamarádka jí tam s sebou přivezla - byli lidé, kteří by si s chutí dali. Jeden mistr zkušený jí začal balit a všichni jsme si k tomu mezitím čuchali. Ani nevím, kdo to první řekl, ale náhle se ozvalo:
"Jestli tohle je tráva, tak já s ní kořením jídlo."
Já pak nadhodila, že to je tymián a nakonec... Kamarádka vzala ze skříně špatný balíček, což jsem myslela, že takovéhle věci se stávají jen ve filmech, a sebrala oregáno xD. Všichni jsme se smíchy málem váleli po zemi, tím to ale neskončilo - oregáno bylo vážně dobaleno, zapáleno a vyhuleno! xD (v návaznosti na to se tam pak někteří snažili ubalit si ovocný čaj, ale nehořel xD) Samozřejmě, že nejspíš nemělo pražádný účinek, ale všichni jsme byli vysmátí už jen z faktu, že to bylo oregáno. Nejlepší vtip je ale chuť - je to, jako byste "vyhulili" pizzu xD. Vážně oslnivé nápady, nebýt tohohle, skoro bych zapomněla, co je moje ex-třída zač xD.
Pak se tam jaksi pořešilo pití (wow, taktně vyjádřeno ožrání se xD), následoval taneček na židlích a závěr celého pátku skončil asi nejvtipněji, i když jsem kvůli tomu nastydla. Parta pěti holek včetně mě se sebrala a vyrazila na cestu do vsi k hospodě, ais o půlnoci, tři kiláky tam a zpět. Cestou jsme zpívaly, vyřvávaly (naštěstí si nikdo nestěžoval) a před hospodou se jen zastavily a kecaly, ale to všechno jsme dělaly... Pouze v podprsenkách :D. Brandov, kde se to vše odehrávalo, je poklidná malá vesnička na hranicích s Německem, kde žijí převážně starší lidé. Takže pokud některý z nich koukal z okna, obávám se, že infarkt byl při pohledu na pět holek bez triček a zpívajících (asi) něco na způsob: "Já jsem gay! Jsem gay! Jsem tepléééééj!" (by NightWork) velice pravděpodobný xD. Spát jsem šla poměrně brzo, asi ve dvě.
Sobota se nesla v duchu spíš odpočívání a nabírání sil na večer, ale taky sledování filmů. Viděla jsem tři, přičemž hudba z jednoho mě tak dokonale okouzlila, že jsem si to po příjezdu stáhla a pořád si jí pouštím dokola. Ani film sám není k zahození, perfektně nastříhané, ohromující záběry i děj... Requiem for a drem (Requiem za sen) se mi zaryl pod kůži, i když je to ve své podstatě strašné ;).
Pak už se pro mě nic moc zásadního nestalo, neměla jsem chuť na žádné pití a radši šla zalehnout o půlnoci.
Zpět k současnosti. Pozítří odjíždím na Zásadu u Kadaně, víkendový sraz s dalšími otaku. Nevím, co čekat od otaku co se týče alkoholu, takže... Možná, že to bude ještě zajímavější víkend xD. Uvidíme (ač oregáno už nic nepřekoná :D).

Taky tu na mě čeká DVD s "Hair", chtěla jsem uspořádat větší projekci, jelikož to chtěly vidět další mé dvě kamarádky, ale nějak nemám sílu a paměť na to se s nimi dohodnout. Tak ať se na obal práší dál xD.

Hezký večer :).