Dear diary...

Jsem líná cokoli psát, ale vzhledem k nabitému víkendu asi dlužím alespoň krátký zápisek toho, co se na Zásadě u Kadaně při příležitosti srazu otaku tento víkend dělo... :D

Už ve vlaku bylo veselo. Asi 10 lidí se snažilo narvat do jednoho kupé. Nakonec se jich tam dostalo 9, ale aby nebyl jeden kluk na chodbičce sám, po chvíli se tu úzkou chodbičku rozhodla zablokovat tak jako tak většina otaku xD. A nastoupili další ^^. V Kadani jsme čekali na odvoz většiny zavazadel (luxus) a dlouhou chvíli si každý krátil jinak... Ať už běháním v kruzích, zkoumáním okolí (Kadaň je... zajímavá! xD) nebo snahou fotit - až nepříjemně často se jim to povedlo u mě. Pak jsem se vydali na dloouhou strastiplnou cestu, až jsme byli tam xD.
Hrál se poker, stolní fotbálek, venku pak airsoft, nějaké ty hry, každý dle svého gusta zkoumal okolí nebo šel na houby (nebyly xD). V sobotu konkrétně jsme se šli koupat, é, pardon, jsme šli na výlet na véliký kopec Úhošť zrovna když lilo jako z konce, nejvyšší - a samozřejmě mokrou - trávou a nepřístupným terénem (nepřístupným jen pro sraby, kdo se bojí trnů? xD), a pak si ještě zájemci vylezli na vysoký stožár (ne, nebyl to sloup vysokého napětí), kde byl ohromný výhled. Sice jsem myslela, že z toho žebříku spadnu, jelikož z mokra a lehkého větříku jsem měla prokřehlé prsty, ale stálo to za to ^^. Co na tom, že jsme v botech čvachtali a mě uschly až v pondělí, nebo že se oblečení dalo ždímat? Nikdo - pokud vím - nenastydl a byla to vážně zábava (hlavně chůze s Rikou po silnici - kompletně mokré a v nepříliš... moderním ohozu xD - a po projetí auta kolem nás úvaha: Asi vypadáme jako socky. Velký socky. xD).
Ten víkend jsem si užila a moc za něj všem děkuju :).

Včera jsem měla další zvláštní náladu, tentokrát jsem se z ní ale nevypsala do písničky, nýbrž do povídky. Potřebovala jsem to jako sůl, už jsem přes 14 dní žádnou nenapsala xD. Jsem s ní spokojená, ale vadí mi, že nejsem schopná ke své načaté, vtipné (rádoby) a parodující povídce dopsat další díl. Opouští mě snad můj vtip? Nebo se mi to mění a teď pro změnu už nezvládnu psát vtipně a dám se na dráhu seriózního tragéda? xD

Kamarádka má v neděli narozeniny a já se rozhodla, že jí nakreslím obraz, respektive portrét její oblíbené postavy z anime. Už ho mám předkreslený, na plátně modrou akrylovkou, ale jsem líná to vystínovat. Držte palce, prosím xD.

Zítra mám zkoušky ze zpěvu. Fakt, že neumím text, je znepokojující. Tedy, mě to samozřejmě neznepokojuje, já jsem smířená s životem i písní Amsterdam xD, ale myslím, že učitelka by nemusela být nadšená. Asi se na to podívám.

S kamarádkou jsme probíraly kluky (její xD) a já se dobrala ke zjištění, že se mi líbí tři, všichni by s mou nabídkou na schůzku teoreticky při kupě štěstí a zářivém úsměvu mohli souhlasit xD ale já nejsem schopná je oslovit, za což si nadávám. Jsem snad v páté třídě? Mám jim poslat poštou vzkaz: Budeš se mnou chodit? Zakroužkuj Ano Ne? xD Vrr, proč musím mít odvahu jen ve chvílích, kdy jsou se mnou moji přátelé (nebo když se probudí ego numero tres)... S tím bych taky měla něco dělat. Nebo mi třeba uteče nějaké to štěstí... či dokonce láska! *nezná xD*

Pěkný den, umění zdar!