Horečky páteční noci

Ať žijí šílené nápady a jejich realizace na poslední chvíli! Aneb, jak jsem byla v Palladiu podruhé...

Včera před devátou večer mi napsala kamarádka, zda-li nechci jít do, kdysi již zmíněného, mosteckého klubu Palladium na akci "White sensation party" (každý by měl přijít alespoň s jedním bílým kusem oblečení). Řekla jsem, že možná bych i šla a tak nastalo asi tak desetiminutové přesvědčování mamky a domlouvání s tátou, jestli jo, proč ne, proč prosím ano, jak, do kolika atd. Verdikt zněl pro mě hodně překvapivě - tak teda jo, no. Hned jsem to kamarádce napsala a v půl desátý už stála před Paládkem, s tátou domluvená, že pro mě přijde v jednu. Vyhazovači se ale asi šli někam flákat, protože i když otvírají od devíti, ještě v deset bylo zavřeno. Nudili jsme se a hlavně mrzli, tak jsme zahučeli do baru poblíž, Twisteru, a zevlovali tam u jednoho stolku. Konečně, asi ve čtvrt na jedenáct, jsem to nevydržela a vypadla se mrknout, jak na tom je otevření. Otevřeno už bylo. A červená ne-lízátka už byla taky rozdaná *sob* (ehm, pro lepší pochopení - na začátku všem rozdávali takový plastový tyčky, který po zmáčknutí svítily červeně a my bohužel přišli "pozdě"). Našli jsme si místo k sezení, seděli, koukali, něco fotili a pak se zábava konečně rozjela a šli jsme tancovat. To je hlavní důvod, proč jsem do Palladia - jinak pro mě vcelku nudného podniku - šla. Miluju tanec, ale tančit neumím. Ráda tancuji s ostatními, ale kvůli svému anti-talentu se stydím a cítím se trapně. Takováhle diskotéka je pro mě ale naprosto perfektní - spousty lidí, ale nikdo si mě nevšímá. Můžu si na parketu trapčit, ehm, pardon, tančit jak chci a nikdo se mi nesměje, nikoho to nezajímá. Ráj na zemi. Když si tedy odmyslíte ty ožralý týpky, co mají věčně jakousi objímací náladu, i když vy zrovna ne xD.

To mi připomíná... Vcelku jsem se zasmála, když jsem tančila s kámoškami a v tom se k nám přimotal (vzhledem k jeho stavu doslova přimotal) kluk, který si mě asi všiml z jediného prostého důvodu - byla jsem nejblíž xD. Nejdřív mě chytil kolem ramen, já mu ruku sundala, tak si to vyložil asi jako: "Fakt tě děsně žeru!" takže mě chytil zezadu okolo pasu. Nehledejte v tom nic perverzního xD, já se spíš děsně vyděsila, že jde zvracet a mě se chytá jako opěrného bodu, že jsem s výkřikem "Oh my jashin!" strhla jeho ruce pryč a kapku do něj strčila, čímž jsem ho tak dezorientovala v čase i prostoru, že se odvalil zase jinam xD.

Spát jsem šla asi ve dvě (to víte, než dojdu domů) a dneska se probudila v jednu odpoledne... Ale řeknu vám, docela to stálo za to, stačí se umět bavit bez alkoholu (každý, kdo mě někdy zažil ve stavu vysmátosti bez příčiny ví, o čem mluvím xD). Aspoň nemám nudný, stereotypní život ^^.

P.S. Ale škrábe mě v krku. Bude to tím "zakouřenějším" prostředím tam, mou snahou o rozhovory s Kajčou v hodně hlasitý hudbě (čti: řevem do ucha kamarádky, aniž by kterákoli z nás něco slyšela) nebo tím, že jsem chytře bez bundy pobíhala venku z Paládka do Twisteru a zase zpátky, abych postupně informovala všechny, že už je otevřeno? Kdo ví...

Pa, peace a Jashin s vámi!