Ono těch zážitků je víc, ale mě se nechce psát... xD

Sama sebe jsem ukecala, že bych mohla napsat pár poznatků z lyžáku, na kterém jsem strávila týden, takže tady to máte...

> Hned cesta tam byla veselá. V polovině odešel (asi k někomu na návštěvu) chladič, takže jsme třičtvrtě hodiny čekali na příjezd náhradního křápu... Pardon, busu. Pravděpodobně vyklopil před naším naložením bandu důchodců, jelikož rádio naladěné na dechovky hrálo na plný pecky, sedačky byly staré cca od objevu ohně, jen mi s celkovým dojmem nekorespondoval ten neuvěřitelný bordel, co byl na zemi - ale i s protézou jdou chroupat různé sušenky a brambůrky, ne? xD Jediné plus bylo, že si předchozí cestovatelé zapomněli u mojí sedačky sluchátka, která jsem dneska dala bráškovi (ano, vážně jsme si je vzala, přece je tam nenechám :D) a ten zjistil, že to jsou nějak extra kvalitní sluchátka za litr. Stejně je mi to jedno, já empétrojku nemám a do mobilu to nestrčím, takže adié, sluchátka, hodně štěstí u brášky... xD

> Nebudu se tu vykecávat o nechutně dlouhých a strmých kopcích, které jsme při cestě za naší chatou Boženkou zdolávali. Pec pod Sněžkou, Krkonoše, prostě to jsou hory, to se dá čekat. Zkusím to vzít na veselejší notu: Ještě se třemi kamarádkami jsem objevila kouzlo gamblerství, aneb, ve stolním fotbálku, co byl u jídelny, skončilo vážně hodně našich desetikorun (a celým lyžákem se víc než často nesly prosby: "Nemáš desku?" "Jenom dvě pětky, prosíím!" "Platíš ty!" "Směníte nám tu dvoustovku za desetikoruny, prosím?", jelikož jsme nebyly samy, kdo propadl kouzlu fotbalu v pohodlí domova xD).

> *hledá další pozitiva* Ach, ano, naučila jsem se jakž takž vyjet vlek na snowboardu a ani sám svah nezůstal mým prkýnkem nedotčen. Díky mistru Parnicovi jsem zvládla, co jsem chtěla, hned první den a další... To jsem radši zvolila pohodlí lyží, na kteých umím xD.

> Kdybyste mě potkali fakt-nevím-proč někdy teď v plavkách, neděste se, nejsem týrané dítko. Ty modřiny komplet na nohách a sedřené břicho jsou jen od vleku, pádů a běžek...

> Běžky - kapitola sama o sobě. Kdybych na ně začala nadávat, skončím někdy popozítří, takže prostě jen: Au. Fuj. Uf.

xD

> Jídlo bylo dobrý.

> Nejkrásnější moment: Když jsem v Peci po výhře nad Peťulkou v bowlingu jedla zmrzlinový pohár a celý hory i pohyb mi v tu chvíli mohly být komplet ukradený xD.

> Líbilo se mi tam, i nelíbilo, jak kdy, jak co... Jak kdo :D. Jedno mám ale jistý: Lyžák jednou za život je tak akorát ^^.

Peace a Jashin stále s Vámi, sníh-nesníh.