V tomto týdnu se toho hodně událo, ale nic mi nestojí za zmínku. Ač... Bylo to všechno pro mě dost důležité :). Ale né, já nebudu do "deníčku" přece psát podstatné věci... Já si tu zkritizuji (ve významu zhodnotit) film, který jsem viděla v pátek.
Jmenuje se Jumper, půjčil mi ho bráška (no... vlastně už dal, ale neví o tom ^^) a i když mě název nezaujal, popis od brášky ano, tak jsem neodolala a mrkla se.
Nelitovala jsem toho ani vteřinu. Má totiž podle mě všechno, co má mít správný film na odreagování, pohodu a vypnutí mozku, i když to není nic bezduchého - neboli akci, napětí, romantiku, nápad, vtip, pořádný vyvrcholení, překvapivé zjištění a... happy-end! xD
Ano, přiznávám se, jsem "tajným", zato neskonalým a ohromným vyznavačem šťastných konců. Nevadí mi ani ty přehnané americké, kdy od začátku víte, že ty dva se vezmou, ten špatnej dostane, co si zaslouží a všichni budou šťastní... xD Nevím, prostě "hepáče" miluju, ač špatné konce mi taky přímo nevadí... Viz můj bláznivý smích po konci hororu Klíč nebo jednoho tak děsnýho s tak úžasně špatně super koncem, až jsem zapomněla jméno :D. Zpět ale k Jumperovi.
Existují jumpeři, lidi, co se dokáží ani ne ve vteřině pouhou myšlenkou přemístit (skočit) na místo třeba na druhém konci zeměkoule, a paladíni, ti, co je vážně nemají rádi, vidíc v nich hrozbu společnosti, a všechny je chtějí zabít. Na stranu paladínů nutno připsat jako plus to, že mají důvod k tomu nemít jumpery v lásce - hlavní hrdina třeba v patnácti takhle vyloupí spousty bank a zařídí si sladký život. Hlavní paladín, já se nemůžu ubránit výrazu záporák, jelikož je tam vážně tak prezentován (a přitom stojí na té pomyslné straně spravedlnosti... zvláštní film :) ) jako odůvodnění vražd jiných jumperů udává, že moc být kdekoliv a kdykoliv by měl mít jen bůh a oni si na něj nemají hrát... Ach to náboženství xD. Jumpeři ale také nejsou tak špatní... Z mého pohledu ne. Ne všichni se totiž chovají jako David, hlavní postava. Někteří prostě žijí normálním životem a sem tam si ulehčují život (což není špatné, ale jsou lidé, co jim samozřejmě závidí), a pak... Pak se tam mihnul úžasný kluk, který to vzal do rukou kapku jinak a bavil se lovením paladínů (neboli si prohodil role :D). Samozřejmě v tomto základním "problému" J vs. P nechybí ani typická láska (po překonaných trablích se vzali a žili šťastně až do smrti... xD) a komplikace v podobě maminky jumperky, která od svého synka odešla, když poprvé v pěti letech skočil - problém je, že ona se totiž dala k paladínům a Davida by musela zabít ^^.
Je to poutavé, je to oddechové a skončí to po americku, takže... Já byla spokojená. Na co se mrknu teď? xD
Chtělo by to závěr, ale napadá mě jen: Jdu spát. Dobrou :).
Žádné komentáře:
Okomentovat