Jak jsme psala, tak jsem učinila - včera jsme s kamarádkou viděly Podivuhodný případ Benjamina Buttona (omlouvám se za chybu v předchozím příspěvku, kde jsem psala, že jde o "příběh"... Ale když mě to došlo až po přečtení anglického názvu "The curios case of Benjamin Button" ;)). Nebudu se tentokrát rozepisovat o ději. Každý, kdo chce, může si kvalitní recenzi a popis najít na internetu, případně to sám shlédnout. A že to stojí za to! Ehm... *neodolala* Dobrá, jen velmi stručně xD *se mnou? To určitě...* -
Benjamin (povětšinou - jen různě digitálně upravován - v hl. roli Brad Pitt) se narodí jako stařík (bonus, co jsem četla: prý nafilmovali pohyby dítěte, obličej starého člověka a Brada Pitta a vše to počítačově spojili v jedno... a hle, je tu staré miminko s rysy Brada ^^). Jeho matka při porodu zemře a otec v něm vidí zrůdu. Zanechá ho na prahu čehosi-jako-domov-důchodců (starobinec?) a uteče. Tam se ho ujímá mladá černoška Queenie, v onom domově jedna z pečovatelek. Benjaminovi je předvídána brzká smrt, ale on roste, začíná chodit, setkává se s různými zajímavými lidmi, jenž ovlivní jeho život a názory a také se tam seznámí se svou životní láskou. Odchází z domova, když mu je kolem 17 (a vypadá na 60) a zažívá válku, znovusetkání se "svou" milovanou, v jejich vztahu je to dost komplikované, ona stárne, on mládne, mají dceru, on odchází, vrací se, odchází, umírá v její náručí jako "novorozeně" v dečce... Nutno ještě podotknout, že celý příběh čte z Benjaminova deníku jeho dcera, která se o tom právě dovídá a čte ho v nemocnici staré a umírající, tak devadesátileté ženě - své matce a Benjaminově lásce...
Na můj vkus jsem to zestručnila opravdu vehementně :D. Na tento film jsem vyplýtvala celý balíček kapesníčků... A nebylo to rýmou, která mě sužuje. Perfektně nastříháno, skvěle vybraná hudba, vše na správném místě, člověku po půlhodinovém smrkání není odepřen ani smích... Doporučuji! Ale ne ve tři odpoledne, kdy si člověk zničí líčení (ano, i přes rady jsem si musela na tu hlavu obličej nakreslit... xD) a poté se musí vedrem plahočit přes půlku města domů s depresivním výrazem ve tváři a čímsi rozmazaným na tváři. ^^
Taky jsem snad po týdnu konečně dokreslila jeden obrázek. Jsem na něj docela pyšná, tak kdo by mi chtěl udělat radost *to je... špatná formulace xD*, můj devík znáte ;).
Ještě něco jsem chtěla napsat... Ach, už si vzpomínám! Minule jsem zmiňovala cosi o spaní ve škole, že? Povedlo se to, líbilo se mi to a jedinou vadou na kráse byly ty pouhé dvě hodiny spánku. -.-" Musím ještě dodávat, že ve škole jsem vypadala jako mrtvola a cestou domů jsem v autobuse usnula (spíše upadla do bezvědomí) po deseti vteřinách a vzbudila se vždy až na další zastávce? Báječná byla ale hra na vraha. Z dvaceti tří lidí si ten jeden ze dvou papírků s křížkem, určujícím, kdo celý večer bude zabíjet, mohla vytáhnout jediná osoba... Mám na svědomí osm lidí a mám z toho radost! ^^
P.S. Ke změně názvu blogu: Je to možná trochu drsnější, ale stojím si za tím. I když jsem byla za blbce už několikrát ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat