Už v pořádku

Byla jsem přesvědčena jedním ze svých já, že bych sem mohla opět napsat, aby se svět dozvěděl, že už jsem opět "inteligent" xD. Hodně mi pomohli přátelé, rozhovor s máti (sice nepříjemný, ale "řešící") a to, že jsem byla puštěna do Prahy na cosplay sraz. Byl báječný, koupila jsem si ramen (skvělé jídlo ;)), seznámila se se spoustou úžasných lidí a taky mi ta volná atmosféra pomohla ke štěstí a znovunabití optimismu, hlavně jsem ale byla šťastná, že tam díky tomu jela i kamarádka, která to kvůli mě chtěla odřeknout. Jak už jsem psala, svou nepřítomnost na tomto srazu bych přežila, ale její smutek kvůli mně i kvůli sobě a zkažení jejího štěstí by pro mě bylo snad to nejhorší, to bych nezvládla. A to jsem si myslela, že jsem vcelku sobecký člověk. Asi to neplatí ve všem... Hodně vlastně říká "můj žebříček hodnot", někdy v říjnu dělaný ve škole na Zsv. Na první místo jsem dosadila přátele.

Taky jsem zjistila, že když se cítím osamělá, dělám zvláštní věci xD. Například jsem si ze zapomenutých hlubin úložného prostoru mé postele vytáhla Kytici a nahlas v prázdném bytě si přerecitovala pár básní... A vážně jsem se poté cítila líp! Což nechápu, ale nevadí...^^

Už jsem viděla většinu dílů z prvních dvou sérií Futuramy. Tenhle seriál mě dostal. Jiný výraz než "kvalitní materiál" pro to nemám :D.

Taky jsem našla novou oblibu v Marilynu Mansonovi. Vážnš se mi líbí texty jeho písniček a jeho klipy. Je takový bezprostřední, neslušný a úchylný, až se mi to líbí :D. Dalším aspektem však je i to, jaká inteligence sálá z jeho interview. Mám po několika shlédnutých videích na youtube stejný názor jako kamarádka, kterou teď zpola cituji:
"Ti moderátoři se ho hlavně dřív snažili nevybíravými otázkami nějak shodit, protože ho neměli rádi - stará generace, no - ale on jim chytře, klidně a zcela plynule odpověděl tak, že jim došly všechny argumenty."
Líbí se mi, že má své ucelené názory, které umí obhájit :). Trochu mu i závidím. Vždy si myslím, že mám nějaký názor, a že k němu mám dobré argumenty, pak ale někdo přijde, rozcupuje mi to svými - lepšími - argumenty na cucky a já objektivně musím uznat, že "jeho pravda" je lepší. To se snad vždycky najde člověk, co má na nějakou věc lepší názor než vy?... To abych se na tom internetu přestala přít :D.

Ještě o dvě věci bych se s vámi chtěla podělit.
Byla jsem v solárku, asi před týdnem. Je to nezdravé, vím, ale chtěla jsem to zkusit. Dušička má pokoj, dušička... je nadšená! Solárko je něco úžasného a geniálního. Sedm minut mi celičkým tělem prostupovalo úžasné teplo. Kdyby mi nehrozilo spálení, ozáření a rakovina všeho, vydržela bych v tom klidně několi hodin a stále bych nebyla dostatečně nabažená. Pokud nááhodou někdo váháte, ale chcete, pak... Doporučuji. Je to i úžasné na nervy apod., byla jsem poté neuvěřitelně spokojená a "happy".

Další věcí je, že když jsem čekala, až bude jedna rakev volná (myslím takové to lehátko v soláriu :D), zavolal mi hlavní vedoucí tábora, kam letos jedu jako praktikantka, Bob (Bohouš ;)). Zeptal se mě, kdy mám tak všeobecně čas, abych šla do jistého nahrávacího studia a tam nazpívala táborovou hymnu a ještě jednu písničku. Neříkám, že mi to nezalichotilo. Je od něj milé, že si myslí, že umím tak dobře zpívat (xD) a vkládá do mě svou důvěru. Mám totiž pocit, že táborovou hymnou chce každé ráno tábor budit a to mě trochu děsí. Být buzena vlastním hlasem... Jen aby z toho někoho nekleplo :D. Obávám se však i provedení, o čemž s ním chci v brzké době mluvit - jestli si představuje, že přijdu do studia, on mi dá text, pustí jednou hudbu, kterou uslyším poprvé v životě a řekne "tak, teď to prosím nazpívej", asi (stoprocentně) to nedám. Snad to je jen má pesimistická představa a realita leží jinde. Naděje umírá poslední (jen aby se opět neukázalo, že optimista je špatně informovaný pesimista ^^).

Mizím, můj deníčku :D. Musím dopsat díl jiného deníčku, mé povídky, a taky bych se měla vrhnout na ANBU povídku, kterou mám dopsat prý do 7. května. Nó, tak to chci vidět :D. Ani matiku bych neměla obejít oklikou, zítra z ní píšeme... Což mě samozřejmě jako vždy netrápí. Stejně vím, že to nepochopím. Ta suplující učitelka mi opravdu nesedla. Děsí mě ale, že ač nechtěně dělám vše proto, aby mě nesnášela, případně si na mě zasedla, ona si mě snad oblíbila, tedy v rámci svých možností nepříjemné povahy :D. (Do písemky jsem jí místo odpovědí nakreslila vyděšný obličej alá "Co to je?", přistihla mě, jak si o hodinu místo zápisků taktéž kreslím - trénink lidského pohybu při běhu, kdyby to někoho zajímalo :D - a o fyziku mi sebrala náčrt obrázku pro kamarádovu povídku xD - tak mě napadá, jestli třeba místo učení fyziky a matematiky neleží její nesplněné touhy u umělecké školy a ve mě vidí její mladší já plné ideálů... Hm, naivní představa xD.)