Cosi se se mnou děje. Ne, nestávám se normálním člověkem, buďte v klidu, spíš se mi zdá, že ještě víc magořím. A to jsem upřímně považovala za nemožné.
Já už snad ani nejsem schizofrenní, protože nemám rozdvojenou osobnost - když jsem se to cíleně snažila spočítat, zastavila jsem se u čísla 4. Jo, aspoň že se to dá hezky skloňovat... rozčtvrcená osobnost je na vyslovování přeci jen lepší než roztrojená...*zvrací* Nejhorší je, že každá z té čtvrtiny má svoje názory... někdy se to hodí, když nemůžu vyřešit nějaký problém a "sama se sebou" to prodiskutuji a následně na řešení přijdu, ale někdy... hele, mě vážně stačí hádat se s ostatními lidmi, ale hádat se ještě sama se sebou? ... Děs. Je těžký mít navrch nad někým, kdo má stejně dokonalý argumenty pro svůj názor jako vy sám xD.
To ale není celé... jak jistě někteří ví, docela jsem se zakousla do jistého seriálu jménem Naruto. Mám v manze přečtený všechny díly, všechny díly co zatím byly vydané v anime mám taky zkouklý a někdy z toho blázním. Pořád koukám na mraky (to je taková úchylka jedné z postav xD), každou chvíli se do mě zakousne múza a já napíšu nějakou povídku (FF) na tento seriál (jo, to nezní tak příšerně, když se ze mě stane báječná a nadaná spisovatelka, k něčemu to bude) ale...strašně to zabírá čas. Už se skoro nezajímám o nic jiného a dost času věnuju tomu zpropadenýmu počítači (o tomhle se se mnou jedno z mých alter-ego taky slušně hádá... je to asi to, co by mělo být hlavní, protože má nejsprávnější názory. Je ale tak těžké ho poslechnout...). Navíc jsem zjistila, že mi dává čím dál tím víc práce bavit se s přáteli o něčem jiném než o Narutovi a... to mě mrzí. Nemůžu si vzpomenout, o čem jsme se bavili "před Narutem", ale mám pocit, že jsem byla šťastnější... I když jsem teď v podstatě docela spokojená, mám nějakou melancholickou náladu a potřebuju se vypsat. To bude tím, že zítra odjíždím na dva týdny na tábor (absolutní odříznutí od civilizace, navíc s hordou lidí typu...no, typu, který mi není vždy sympatický) a den návratu do Mostu zase odjíždím, tentokráte s rodinou, na Šumavu - zase bez čehokoli podobnému PC, ovšem už se signálem na mobilu - hurá, hurá, ze svých příkoří se budu moct někomu vypovídat. A já už teď uvažuji, jak jen to přežiju, když přece chci dopsat ještě jednu povídku a pro kamarádku na její přání napsat další...
Ale mě si nevšímejte;). Akorát vám svýma kecama zkazím den:D. Jenom...jestli se v následujících třech týdnech někdy podíváte na oblohu na ty svobodně plynoucí mraky... Vzpomeňte třeba i na jednoho schizofrenního blázínka kdesi na jihu republiky;). Zatím dobrou noc :*.
Žádné komentáře:
Okomentovat