Nadešel ten den. Den D. Ptáte se, co to melu? To je ono! Já melu! Melu tady! Na PC! Na netu! Jsem zpěěět!!! ^^
Tři týdny odloučení jsem přežila snad bez vvětší psychické újmy. Budu se snažit ve...ehm... zkratce... sdělit, co jsem zažila.
TÁBOR:
Bohatý program, nenudili jsme se, jsem ráda, že jsem tam - kvůli tomu - jela. Zažila jsem to, co bych normálně nezažila (let balónem, zážitek v podobě pseudo-sorbingu, Vláďa Hron a jeho autogram pro mamku;)...). To je jen kapka z toho, co tam bylo za program. A lidi...no, prostě se neshodnu s někým, kdo kouří od 6 (nedělám si legraci, opravdu, věřte mi), ze msty kvůli klukovi (přebrala ho ona jí!) přelomí sim kartu v mobilu, který ovšem ani nebyl té její "rivalky" (a myslím, že z toho vyvázla moc lehce. Udělat to mě, na férovku jí rozbiju držku, bez servítek). Skončilo to tím, že jí hlavní vedoucí poslal domů poté, co zkoušela klinickou smrt. Rozmohlo se to na celém táboře (tábor cvoků?), ovšem ona to udělala za den DVACETKRÁT, proboha. Nakonec se nevzbudila deset minut, byla zavolána sanitka, dopadlo to však "dobře", probrala se a jen musela, chudinka malá, odjet z tábora, kde dělala samé průse*y. Taky mi dělá problém bavit se s lidmi, kteří si neustále nadávají do... různých věcí (je sice už asi 18 minut po desátý, ale prezentovat to stejně nebudu) a mě považují za divnou, protože...a to jsem se ale opravdu musela smát na celý kolo... jsem si o poledňáku někdy četla a někdy spala. Strašná provinění. Člověk co rád čte a spí? Exot. Tak se na mě všichni dívali, ale já se náramně bavila, protože já považuji za exoty je...^^ Prostě na táboře samá legrace...jako jediný debi...omlouvám se, má chyba, aktivisti, jsem neustále uklízeli celý tábor, protože jsme měli aktivní vedoucí nabitou energií (nesebrala ani jediný papírek, jen buzerovala), ale řeknu vám...já se tam příští rok chci vrátit. Jako praktikantka. Mě se tam normálně vážně docela líbilo, protože zajímavých zážitků bylo hodně a lidi...ty už mě dávno neštvou :). Jen mimochodem k tomu praktikantství... jsem na to jako stvořená. Nesnáším malé děti ^^.
ŠUMAVA:
Idylka s rodinou. Netáhli s sebou velkoryse kola, jen jsme autem jezdili na výlety do nejrůznějších krajů a já si užila docela dost zábavy, například v lanovém centru. Pak mi to trošku narušila poslední den jedna shnilá broskev, ale... nemáš pořád žrát, otesánku! *zařve na sebe*
Zdá se mi to, nebo z tohoto článku neprýští dobrá nálada? Ale já jí přitom mám, dattebayo! xD Nevím proč, ale prostě berte, že všechny ty slova jsou s humorným podtextem, některé to rýpnutí do systému i ironické (Ne! Opravdu?) a hlavně...neberte mě vážně! ;) Myslím to s vámi dobře. Sukidayo (Varíšku, doufám, že to znamená to, cos mi řekla xD)! A jsem opravdu ráda být zpět v té své židli, u té své klávesnice s tím svým PC...no dobře, nic z toho moje není, ale...jsem na tom nejčastěji! :D Bye a servis, zlatíčka :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat